Přepni na angličtinu

LUNE SOUL

Základní lore a osobnostní rysy

aktuální ke dni 21.11.2024

Rasa: Miqo’te
Pohlaví: Žena
Rod: Strážci měsíce
Narozena: 2. slunce 1. hvězdného měsíce před 21 lety
Ochránce (znamení): Althyk (Strážce)
Domovský stát: Gridania

Foto

Hudba ke čtení (doba čtení ~15 min.)

Původ a život

Příběh o narození Lune

Pochází z přístavního města Limsa Lominsa, kde se narodila rybářské rodině. Její otec byl hyur, rybář a jmenoval se Beryl. Matka jménem Lilyea, miqo’tka, pracovala střídavě jako kuchařka pro rybáře a námořníky nebo jim pomáhala plést sítě. Přestože oba trávili hodně času prací na moři, byli dost chudí. Byli to však velmi hodní a srdeční lidé. Na rybáře nezvykle sečtělí a moudří. Na lodích se totiž často věnovali studiu starých knih a svitků, které nashromáždil Lilyeain otec při svých četných tajemných výpravách z mládí. Přestože neměli žádné věhlasné povolání, zajímali se o mnoho oborů. Snažili se o rozvoj sebe samých a to jak vlastní duše, tak dalších společenských oborů a povolání. Oba to byli spirituální lidé. Tyto vlastnosti zdědili oba po svých rodičích a ve větší míře je podědila i jejich dcera. Kdo ví, možná by již nezůstali rybáři dlouho. S tím, jak se věci měly, by jistě dříve či později pro svou zvídavost a sečtělost, našli uplatnění v zajímavějších oborech. Kdyby nebylo oné noci…Byli ještě oba velmi mladí, když Lilyea otěhotněla. Lune se narodila jedné třeskuté zimy. Tu noc řádila jedna z nejhorších bouří, jakou Limsa Lominsa pamatuje. Přístavní domek, kde bydleli, bičovaly poryvy větru, když bylo jasné, že dítě je již na cestě. Patnáctileté zkušenosti Beryla na moři mu napovídaly, že se na Limsu nežene pouze obyčejná bouře. Bylo mu jasné, že se musí co nejdříve přesunout jinam. Dům byl sice vystaven v městských skalách, ale nacházel se v nejníže položených patrech Limsy s okny hledícími na moře a největší vlny již pomalu dosahovaly jejich úrovně. Hrozilo zatopení.

Lune stojící na hradbách v Limse, hledí směrem k oknům domku jejích rodičů

Jako na zavolanou však naštěstí přiběhl otec Lilyei (Lunein dědeček). Jmenoval se Landroval. Společnými silami tak s Berylem těhotnou Lilyeu přesunuli do Landrovalova domu, který se nacházel v zadních částech města. Když tam dorazili, Beryl si uvědomil, že v tom spěchu v jejich domku nechali veškeré hračky a potřeby, které pro malou Lune připravovali. Stejně tak nezabezpečili jejich písemnosti proti vodě. Nemohl připustit zničení či ztrátu těch věcí. Na jiné věci pro dítě by už neměli peníze a některé z písemností měly pro rodinu nevyčíslitelnou hodnotu. Uložil tedy Lilyeu do postele, postaral se, že jí nic nechybí a políbil ji. Na její prosbu “Beryle, nechoď...”, se jen pousmál, pohlédl do jejích pomněnkově modrých očí a řekl “Budu hned zpátky...”. Vyběhl na ulici a nechal ji v domě s jejím otcem Landrovalem.Ačkoli zpět k jejich domku to bylo jen nějakých 200 yalmů, Beryl brzy zjistil, že vracet se, nebyl možná tak dobrý nápad. Bouře se za těch pár chvil nevídaně zhoršila. Síla větru byla taková, že musel k běhu vynaložit dvojnásobné úsilí a některé z vln už olizovaly výše položené a nyní prázdné noční ulice Limsy. Navíc byla třeskutá zima a skrze kroupy smíšené s hustým deštěm sotva viděl na cestu. Přesto však zanedlouho dorazil k jejich domečku. S obtížemi otevřel dveře a těmi se hned vyvalila spousta vody. Většina písemností se povalovala po místnosti, posbíral je tedy a uložil do truhly. Hračky, přikrývky a dětskou zavinovačku nacpal do pytle. Sáhl ještě do šuplíku svého - teď polo zatopeného stolu a vylovil z něj přívěsek s bílým kamínkem - dárek, který vyrobil pro svou milovanou ženu k narození jejich prvního dítěte. Pak si přehodil pytel s věcmi přes rameno a odešel.Cestou zpět už myslel jen na to, jak se co nejrychleji prodrat bouří za svou rodinou. Byl téměř v polovině cesty, přímo pod schody vedoucích tunelem do vyšších pater města a zrovna přemýšlel, jaké jméno svému dítěti dají a zda to bude chlapec či dívka, když se v rychlém sledu stalo hned několik věcí. Bouře zaburácela ohlušujícím řevem a zvedl se do té doby nejsilnější vítr, který téměř zdvihl Beryla ze země. Rychle se otočil směrem k moři a spatřil ohromnou temnou vodní stěnu, která mu skryla vše ostatní. Vlna se valila obrovskou rychlostí přímo na město a byla již 100 yalmů od Beryla. Strnule sledoval ten úkaz, vědouce, že nemá šanci stihnout kamkoliv se schovat. Jako ve zpomaleném filmu spatřil, jak se nebe na okamžik rozestoupilo a mezi černými mraky oslnivě zazářil nádherný měsíc v úplňku. Stříbrným světlem prosvítil temnou vodu, jež se na Beryla valila. Beryl, zkamenělý úžasem, před sebou na okamžik zahlédl jakési vodní zrcadlo, třpytící se jako démanty a měl pocit, že zdáli zaslechl slabý táhlý výkřik podobný vzdechu. V té chvilce ho naplnil smutkem i radostí a připadal mu podivuhodně známý a krásný. Na zlomek vteřiny ještě uviděl ve vodní stěně svůj vlastní odraz a pak ho vlna nemilosrdně zasáhla. Plnou silou byl vržen na schody, pod nimiž stál a jeho hlava na ně tvrdě narazila. Výjev pominul, měsíc zašel za mraky a Beryl už nevstal.O 100 yalmů dále, uvnitř domku svého otce, v té chvíli Lilyea porodila svou dceru. K smrti vyčerpaná a v bolestech, zahlédla oknem překrásný měsíc. Nevědouce proč, zaplavil ji hřejivý pocit radosti a naděje, že vše je tak, jak má být. Na okamžik zavřela oči, pak se usmála a s posledním pohledem na svou dceru, kterou ji Landroval podával do náručí, šťastně vydechla: “Lune...”.

Dosavadní život Lune (stručně)

Dětství strávila Lune v přístavním městě Limsa Lominsa u svého dědečka Landrovala, který ji vychoval. Často ji proto také můžete slyšet používat námořnický pozdrav "Ahoy". Dědeček jí učil rybařit, vařit rybí pochoutky a vyprávěl jí o jejich rodičích. Také ji zajistil poměrně slušné vzdělání a průpravu pro život, neboť je sám velmi sečtělý a má za sebou mnoho dobrodružství. Už od svých 12 let se však Lune vydávala na vlastní malé výpravy po Eorzei a když jí bylo 17, rozhodla se odejít natrvalo. Po čase doputovala do Gridanie, kde si pronajala pokoj a odtud nyní také vyráží na četná dobrodružství za spásou Eorzei. Vždy jí fascinovala přírodní magie a protože za své hlavní poslání považuje pomoc ostatním a zemi, vstoupila do učení jako kouzelnice a nedlouho poté se přidala k bílým mágům. Vzhledem ke svým zkušenostem je poměrně obratná. Učí se totiž velmi rychle. Má ráda hudbu a tanec, proto také vstoupila do bardského a tanečnického cechu. Velmi blízká je jí i cesta paladinů.

Lune jako dancerka

Když čas dovolí, zajímá se i o jiná povolání a aktivity a na své cestě již získala několik přátel. Můžete na ní například narazit, jak v Limse či Gridanii cvičí na nespočet bardských nástrojů se svou parťačkou z cechu bílých mágů - Aeonkou, či hraje rockové melodie za plamenných efektů svého věrného přítele a vrchního osvětlovače - lalafella Osuda. Občas se jen tak potuluje. Baví ji pozorovat lidi ve městě a jejich chování, tak například narazila na svou přítelkyni, svůdnou tanečnici Aiwee. Nedá také dopustit na svého chocobo společníka Athelstana, který je jí věrným přítelem na cestách. Pravidelně se účastní různých festivalů napříč zemí, pro svou introvertní povahu však navazuje nová přátelství pouze zřídka. O to silnější ale pak jsou.
Stále také navštěvuje svého dědečka Landrovala v Limse. Můžete jí tam proto potkat, jak rybaří z vysokých městských hradeb poblíž rybářského cechu nebo jen tak za západu slunce postává, hledí na moře a vzpomíná na své rodiče a dětství. Díky svému původu má od malička velmi vřelý vztah k vodě. S věkem si však vypěstovala také velkou lásku ke stromům, zvěři a přírodě

Rybaření v Limse

Jedním z jejích zlozvyků je, že často kontroluje svůj mobilní přístroj nebo na něm cosi luští. Jejím velkým koníčkem je Gold Saucer, kam zamíří jakmile se chce na chvíli odreagovat od starostí běžného života. Nejvíce si oblíbila Triple Triad partie, kde je pokládána za uznávaného protivníka

Lune při jednom ze svých zlozvyků

Jako Soul Crystal pro její vstup k bílým mágům byl po opracování použit kámen z přívěsku, který má po svých rodičích. Předal jí ho dědeček Landroval již v útlém věku a ona ho od té doby stále nosí při sobě. Landroval ho totiž našel v den jejího narození v sevřené ruce jejího mrtvého otce Beryla, když ho nalezl pod schody v Limse. Přívěsek si Lune zvykla nazývat, podle jejich rodinného jména - Soul. Stejný název a spojitost se Soul Krystaly (Soul - Soul Crystal) je čistě náhodná. Není však náhodou, že kámen je bílý, že se Lune rozhodla stát bílou kouzelnicí a že z kamene jako by vyzařoval duch jejich rodičů, kdykoliv ho stiskne v ruce. Ví, že jsou stále s ní, avšak takto je cítí ještě blíž.

Přívěsek Soul, který Lune celý život nosila u sebe (Berylův dárek pro Lilyeu)
a jeho přeměna na Lunein Soul Crystal bílých mágů

Osobnost a povaha (stručně)

Lune je na svůj mladý věk velice moudrá. Je to nejspíše způsobeno ztrátami, které ji za její život postihly, nelehkým životem a výchovou jejího dědečka. Zprvu se člověku může zdát rezervovaná a ostražitá, ale dovede být upřímnou přítelkyní a nikdy nikoho nenechá na holičkách. Má vrozený cit rozeznat dobro od zla a odhadnout člověka. Lež a přetvářka u ní tedy pochodí pramálo, ihned je jí jasné odkud vítr vane... Je to citlivá duše a dovede ji ranit úplná maličkost (i když to na sobě často nedává znát), ale zároveň toho snese mnoho. Po svých rodičích a prarodičích je spirituálně založená a zdědila také touhu rozvíjet se ve více oblastech života. Nejraději by chtěla vše znát a vše umět, baví ji mnoho věcí… Proto sama dlouho nevěděla, čemu by se chtěla nejvíce věnovat a vlastně to neví dodnes, přestože si nějakou cestu vybrala. Může tak někdy působit roztěkaně a nestále, ale opak je pravdou. Mnoho lidí totiž nerozumí její touze po poznání.V klíčových okamžicích dovede být rozhodná a vůdčí. Očití svědkové vypověděli, že ve vypjatých situacích zahlédli kolem Lune vyzařovat bělostnou auru podobnou svitu měsíce. Tato aura a jednání dovedou uvést její společníky do transu, kdy je každý z nich pozvednut na duchu a veden, aniž by bylo třeba slov.Díky svému věku však dovede být Lune také poměrně naivní a paličatá. Je to introvertka a mnoho toho nenamluví. Řídí se totiž heslem “mluviti stříbro, mlčeti zlato”. Dříve než něco řekne, dobře si to rozmyslí. Nikdy nejedná unáhleně a v emocích. Nesnáší “mlácení prázdné slámy” a vedení planých řečí, které nemají žádný hlubší smysl. Pokud není co říci, dovede mlčet, poslouchat a rozmýšlet i celé hodiny. Navíc dobře ví, že komunikovat lze i beze slov.Často jen tak posedává a rozmýšlí o životě, zemi a duchovních věcech. Také z tohoto důvodu je v těchto hlubších oblastech o mnoho vyspělejší, než její vrstevníci. Ve společnosti je však veselá, vtipná, srdečná a dovede být srdcem party. Pro druhého by se téměř rozdala (pokud za to stojí), ráda kohokoliv vyslechne a poradí mu. Má ráda kvetoucí třešně a ještě raději pod nimi zjara sedává při západu slunce naslouchajíce tekoucí vodě.